🚨 V4 ZNOVU NA SCÉNĚ? ANDREJ BABIŠ VOLÁ PO ZMĚNĚ KURZU EU – MIGRACE, EMISNÍ POVOLENKY A BUDOUCNOST EVROPSKÉHO PRŮMYSLU VYOSTŘUJÍ SPORY! 🇨🇿🇪🇺
6
Návrat regionální spolupráce do evropské politiky
Andrej Babiš představil obnovenou spolupráci visegrádské čtyřky jako příležitost, aby státy střední Evropy znovu výrazněji prosazovaly své zájmy v Evropské unii. Ve svém vystoupení zdůraznil, že společný postup může posílit jejich vyjednávací pozici zejména v otázkách migrace, energetiky, rozpočtu a průmyslové politiky.
Babiš se odvolával na období, kdy podle něj země V4 dokázaly společně ovlivňovat evropská rozhodnutí. Jako příklady uvedl modernizační fond, debaty o emisních cílech a odpor vůči povinným migračním kvótám. Jeho hlavním poselstvím bylo, že jednotlivé státy mohou dosáhnout většího vlivu, pokud před jednáním v Bruselu sladí své požadavky a vystupují koordinovaně.
Podobný přístup se objevil také při obnovených jednáních představitelů Česka, Slovenska, Polska a Maďarska v roce 2026. Jejich společná agenda zahrnovala budoucí rozpočet EU, migraci, energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost. Obnova spolupráce však sama o sobě neznamená, že se všechny čtyři vlády shodnou na každé zásadní evropské otázce.
Government of the Czech Republic
+1
Migrace jako klíčový politický spor
Jedním z nejvýraznějších témat Babišova vystoupení byla nelegální migrace. Řečník argumentoval, že země střední Evropy dlouhodobě upozorňovaly na rizika nedostatečné ochrany vnějších hranic a na důsledky evropských rozhodnutí, která podle něj neodpovídala jejich zkušenostem. Zároveň zdůraznil právo členských států rozhodovat o podmínkách vstupu a pobytu cizinců.
Babiš se vrátil také k migrační krizi z roku 2015 a k politice Viktora Orbána, jehož vláda zavedla na maďarských hranicích rozsáhlá ochranná opatření. Podle Babišova výkladu tehdy Budapešť prosazovala přísnější postup, zatímco další evropské vlády zdůrazňovaly jiné priority. Zpětně označil tuto zkušenost za důkaz, že varování středoevropských zemí měla být brána vážněji.
Otázka migrace však zůstává složitější než pouhý spor mezi zastánci otevřenější a přísnější politiky. Evropské státy musí současně řešit ochranu hranic, azylová řízení, návraty osob bez oprávnění k pobytu i dodržování mezinárodních závazků. Politická debata se proto netýká pouze počtu příchozích, ale také odpovědnosti jednotlivých států a fungování společných evropských pravidel.
Babiš se kriticky vyjádřil také k finančním důsledkům maďarské migrační politiky. Zmínil vysokou pokutu, kterou podle svého projevu Maďarsko platí v souvislosti s rozhodnutím evropského soudu. Jeho argumentace stavěla do popředí otázku, zda jsou evropská pravidla uplatňována spravedlivě vůči státům, které prosazují odlišný přístup k ochraně hranic.
Rozpočet EU: solidarita, nebo nerovné podmínky?
Druhou zásadní oblastí byla budoucí podoba evropského rozpočtu. Babiš požadoval, aby finanční rámec zohledňoval rozdílnou hospodářskou úroveň členských zemí a nepřipravoval průmyslové státy o prostředky potřebné k dalšímu rozvoji. Podle jeho názoru by země, které stále dohánějí nejvyspělejší ekonomiky Unie, měly mít odpovídající prostor pro investice.
Český premiér zdůraznil význam kohezní politiky, tedy evropských prostředků určených mimo jiné na snižování hospodářských rozdílů mezi regiony. Vedle ní požadoval podporu konkurenceschopnosti, bezpečnosti, energetiky a dopravní infrastruktury. Kritizoval představu, že by se národní priority měly podřizovat jednotným podmínkám bez dostatečného zohlednění rozdílů mezi jednotlivými ekonomikami.
Ve svém projevu Babiš uvedl také konkrétní údaje o českých příspěvcích do rozpočtu EU. Tvrdil, že finanční zatížení České republiky postupně roste, a spojoval tento vývoj s požadavkem na zachování odpovídajícího objemu investiční podpory. Uvedené částky je však nutné posuzovat podle konkrétního rozpočtového období a rozlišovat mezi hrubými příspěvky, přijatými prostředky a celkovou čistou pozicí země.
Spor o evropský rozpočet se neomezuje na jednoduchou otázku, kdo kolik zaplatí a kdo kolik získá. Rozhoduje také způsob rozdělování prostředků, podmínky jejich čerpání a priority, které mají být financovány společně. Právě zde se mohou zájmy průmyslových ekonomik střední Evropy střetávat s představami států, které kladou větší důraz na jiné oblasti evropské politiky.
Emisní povolenky pod palbou kritiky
Nejostřejší část Babišova vystoupení se týkala evropské klimatické politiky a systému obchodování s emisními povolenkami. Řečník tvrdil, že náklady spojené s ETS1 zatěžují české podniky a další průmyslové ekonomiky regionu. Podle něj se původní klimatické cíle postupně proměnily v ekonomický problém, který ohrožuje konkurenceschopnost evropské výroby.
Babiš připomněl, že klimatická politika byla veřejnosti představována také jako ochrana přírody, ovzduší, vody a lesů. Nynější nastavení systému však podle něj neodpovídá potřebám zemí s významnou průmyslovou základnou. Zvlášť zdůraznil energeticky náročná odvětví, pro která představují ceny energií a emisních povolenek důležitou součást výrobních nákladů.
Ve svém projevu Babiš uvedl, že český průmysl podle jeho výpočtů přichází o značné finanční prostředky a že dopady emisních povolenek pociťují také podniky v Polsku. Tato čísla představují jeho vlastní argumentaci a pro přesné posouzení by bylo nutné znát metodiku výpočtu, časové období i to, jaké náklady jsou přičítány přímo systému ETS1.
Jeho návrh směřoval k zásadní změně pravidel pro průmyslové státy střední Evropy. Podle Babiše by měl region prosazovat řešení, která zohlední jeho energetický mix a hospodářskou strukturu. Zároveň odmítal představu, že by další zpřísňování klimatických požadavků automaticky přineslo lepší výsledky, pokud by současně oslabovalo domácí výrobu a zvyšovalo závislost na dovozu.
ETS2 a obavy z dopadů na domácnosti
Vedle průmyslového systému ETS1 věnoval Babiš pozornost také připravovanému rozšíření emisního obchodování, známému jako ETS2. Upozorňoval na možné dopady na vytápění a silniční dopravu a na náklady, které by se mohly promítnout do cen pohonných hmot a dalších výdajů domácností. Téma prezentoval jako otázku, která přesahuje hranice průmyslové politiky.
V jeho argumentaci se objevila také obava o budoucnost evropských rafinerií. Podle řečníka mohou vysoké náklady a nejisté podmínky podnikání oslabovat investiční motivaci a přispívat k přesunu některých činností mimo Evropu. Současně varoval před situací, kdy by evropské státy musely více spoléhat na dovoz produktů, jejichž domácí výroba by se stala méně konkurenceschopnou.
Babiš proto vyzval k odložení ETS2 a k rychlému přehodnocení dopadů evropské klimatické politiky. Jeho stanovisko vychází z přesvědčení, že energetická transformace musí respektovat dostupnost energií, výrobní kapacity a sociální únosnost nákladů. Zastánci klimatických opatření naopak zdůrazňují potřebu snižovat emise a motivovat investice do čistších technologií. Klíčovou otázkou zůstává, jak tyto cíle sladit bez nepřiměřeného zatížení domácností a podniků.
Průmyslová výroba jako otázka evropské bezpečnosti
Babiš spojil energetickou politiku s širší debatou o budoucnosti evropského průmyslu. Upozornil na případ slovenské výroby hliníku a použil jej jako příklad rizik, která podle něj vznikají při oslabování domácích výrobních kapacit. Ve svém projevu také zmínil dovoz hliníku z Číny, čímž zdůraznil svou obavu z rostoucí závislosti Evropy na dodavatelích mimo kontinent.
Podstatou jeho argumentu bylo, že samotné snižování emisí nestačí, pokud se výroba přesune do zemí s odlišnými pravidly a evropské ekonomiky ztratí pracovní místa, technologické know-how a strategické kapacity. Takový vývoj by mohl mít důsledky pro průmyslové regiony, veřejné rozpočty i schopnost Evropy zajistit si klíčové suroviny a výrobky v období mezinárodních krizí.